Džin z láhve

            Když dorazili na pahorek, Junior už se vítal s Adamem. Podával mu ruku, ale první člověk pozdrav odmítl. Vypadal značně nerudně a kroutil vztekle hlavou.

            „Teda pánové, to jsme si nedomluvili…“ vyhrkl a dal si ruce v bok. Než však stačil pokračovat, Šéf ho vladařským gestem zarazil:

            „Co je, Adame? Proč si nás zavolal?“ otázal se mocným hlasem, ale tentokrát na Adama velký dojem neudělal.

            „Nazdar, Adame,“ skočil otci do řeči Junior. „Teda řeknu ti, nevypadáš dobře.“

            „Já bych řekl, že vypadá skoro jako tvůj otec, který je ve výborné kondici!“ napomenul mladíka Průvan. „A to je mnohem starší!“

            „Ale stejně tady musím pořád být!“ durdil se Adam a lomil rukama. „Slíbili jste mi, že budu moct umřít, a pořád nic? Už jsem tady pět století! Víte vy, jaká je to nuda?“

            „Celkem přesně,“ usadil Adama Junior. „Ty si máš tak na co stěžovat. Co to máš v puse?“

            Adam roztržitě podal Juniorovi dýmku, který si ji začal zvědavě prohlížet. Osud prvního muže ho nijak zvlášť nedojímal a vzápětí si dýmku strčil do pusy. Zabafal a zakroutil pochybovačně hlavou.

            „Stárneš, Adame, tohle je slabota!“ konstatoval pohrdavě a vrátil dýmku Adamovi.

            „Jo, taky jsem si všiml, že stárnu. Na to jste nemysleli, když jste mě tvořili, co?“

            Šéf s Průvanem se po sobě podívali. Junior se řehtal a čekal, jak se situace vyvrbí.

            „No, Šéfe, je to prototyp,“ zašeptal duch starci do ucha. „Má to své mouchy, ale celkem se drží, ne? Už ho propustíme?“

            Šéf přemýšlel. Uvědomoval si, že Adamovi dal slib smrtelnosti, ale jako jediný věděl, co smrt znamená.

            „Adame, tvůj hřích byl příliš veliký.“

            „Ona mě podezírá z nevěry!“

            „No,“ zasmál se Junior, „v tomhle věku bych to bral jako kompliment.“

            „Mějte slitování, já s ní budu muset… však víte, co? V mém věku? Vždyť se při tom dá i umřít!“ bránil se Adam.

            „To přece chceš, ne?“ smál se Junior a držel Adama kolem ramen.

            „Jo, ale ne s touhle bábou. Kdyby tak s nějakou mladou…“ zasnil se Adam, ale Šéf ho prudce zarazil: „Dost, Adame, nebo tady zůstaneš ještě tisíc let! To je proti sedmému přikázání!“ zaburácel a vztyčil prst.

            „Proti čemu?“ vykulil na něj oči Adam. Průvan se naklonil k Šéfovi a zašeptal mu do ucha: „Šéfe, to oni ještě neznají.“

            Šéf se poškrábal na hlavě a mávl rukou: „To je jedno, nechci o tom slyšet!“

            Adam rozpačitě přešlapoval a nevěděl, na čem vlastně je. Ani trojice stvořitelů nevěděla, co má prvnímu člověku říct. Junior se rozhlížel po okolí a hledal, čím by se zabavil. Rozmluva o manželské věrnosti ho začínala nudit.