Džin z láhve

            Duch se otočil ke starci a zašeptal: „Šéfe, musíte to rozhodnout. On vypadá opravdu docela sešle. Podívejte se na ty šediny.“

            „No dovol!“ ohradil se Šéf.

            „Vy ne, vy vypadáte pořád stejně. Ale on stárne nějak moc rychle. Jak bude vypadat za dalších sto let?“

            „No, to právě musíme vyzkoušet,“ rozhodl Šéf. „Adame, je mi líto, ale ještě zde budeš muset zůstat.“

            Adam sklopil hlavu zoufalstvím. Řídké stříbrné vlasy mu padaly na ramena a mísily se hustým plnovousem. Připadal si, jako by právě vyslechl rozsudek smrti, či spíše života.

            „Takže vy ze mě máte pokusného králíka?“

            „Hele, Adame, co by jiní dali za to, aby se dožili takovýho věku!“ poplácal muže po ramenou Junior. „Podívej se na ty králíky! Žijí tři roky, pokud je něco nesežere.“

            „Ano, ale mají ten život trošku… pestřejší!“ naříkal Adam nad monogamií.

            „Tak si to nějak zařiď!“ odfrkl pohrdavě Průvan.

            „Dobře, takže můžeme mít víc manželek? A já myslel že… Skvělé, zařídím se podle toho. A až si budou stěžovat, pošlu je za vámi,“ zakončil debatu Adam a rychle se vydal zpět dolů, aby si to jeho autoři ještě nerozmysleli.

            „Adame…“ zašeptal Šéf a hleděl za odcházejícím mužem. „To jsme tomu dali, pánové! Vždyť jsme právě zavedli mnohoženství.“

            „Klídek, tati, oni si to nějak porovnají. Aspoň bude zábava, víš, jak budou ty ženské řádit? To budou bitky, lepší než u dinosaurů!“ smál se Junior a těšil se, až bude z nebe sledovat namísto telenovel thrillery. „Jó, měl jsi jim to zarazit hned!“ řehtal se otci už zcela nepokrytě.

            „Nech toho, mladíku! Šéfe, to bude dobré,“ konejšil starce Průvan, „však se to dá napravit, až bude vhodná příležitost! Dáte jim zákony a pak se zas budou chovat slušně.“

            „Johohoooo,“ plácal se Junior do stehen, „to chci vidět, prý budou se chovat slušně! Jak jednou pustíš džina z láhve…“

            „To bych si vyprosil, Juniore!“ ohradil se proti přirovnání duch. „Půjdeme zpátky, Šéfe, už tady není co dělat!“

            O pár chvil již trojice zamířila zpět do nebe. Adam se zatím vrátil do stanu a vypadal spokojeně. Už spřádal plány na hledání nové, mladé ženy, když se k němu přitočila jeho původní manželka a šeptala:

            „Tak co, miláčku, jak tu naši titanovou svatbu oslavíme?“ tiskla se k Adamovi a jezdila mu rukou po břiše. „Jestlipak jsi mi za těch sto let nebyl nevěrný?“ opakovala svou otázku.

            „Ne, zlatíčko, to víš, že nebyl,“ odvětil Adam a v duchu se usmíval.